Idylka v obytňáku není zadarmo

I přes nejbujnější fantazii a pečlivou přípravu prostě není možné, abyste naplánovali všechno. Vždycky se objeví přesně bambilion šestnáct detailů, které jste před cestou nedomysleli. A protože já si život většinu času představuju jako Hurvínek válku, taky to tak dopadá 😊 A jak to bylo tentokrát? Například mě překvapilo…

… že obytňák jen vypadá jako byt na kolečkách.

Ta volnost! Všechno důležité máte při ruce a přitom si můžete svobodně jezdit kamkoliv se vám zachce. Ale v rámci té volnosti obytňáku tak nějak chybí napojení na všechno, o čem doma ani nepřemýšlíme a na co spoléháme. Vodu, elektřinu a plyn. S množstvím těch druhých dvou jsme v létě neměli problém, ale voda. Ach, ta voda. Ať už jsme šetřili sebevíc, protože po cachtání v moři a sprše na pláži nebo v kempu jsme toho v obytňáku moc nevyplácali, vystačila nám voda tak na den, maximálně dva, ale to už bylo vzácné.

Pokud plánujete cestu mimo civilizaci, dopředu si promyslete, co s tím.

… že i u moře létají komáři.

Taky už to vidíte? Den končí, děti po celodenním smíchu a skotačení ve vlnách blaženě spinkají, vy s partnerem sedíte vedle auta se sklenkou v ruce, oba sledujete západ slunce nad šumnějícím mořem a je vám hezky. No jasně. A teď realita.

I u moře létají komáři. Hodně. Takže večerní romantické posezení se nekoná, ledaže byste se narvali do skafandrů, protože ty mrchy propíchnou i džíny a mikinu (taky vám připadá, že se naučily milovat vůni repelentů? 😊). Mimochodem sedět v džínách ve třiceti stupních Celsia taky není nic moc. Ale řešení je. Jednoduše západ slunce oželte v obytňáku se zataženou sítí proti komárům a vylezte, až bude úplná tma. Pak žerou trochu míň. Ale spíš vytuhnete na posteli vedle svých andílků.

Proč se nechat v noci venku žrát, když se můžete nechat vevnitř okopávat :-)

… že to nemusí být úplná idylka.

Tady bych se vrátila k předchozímu odstavci. Celodenní smích? Skotačení ve vlnách? Blaženost? Večerní romantika s manželem?

Každý to máme nastavené jinak, ale my nejsme rodina z reklamy. Máme svoje nálady, starosti, obavy, povinnosti a velkou zásobu nedokonalostí. Navíc jsme vyjeli na cestu mimo prázdniny, takže kombinace cestování, jednoho plného úvazku, jednoho půl úvazku a dohánění školy byla velmi (tím myslím naprosto úplně šíleně a hodně velmi) náročná.

Bez práce nejsou koláče. Ale s prací není dovolená moc dovolená :-)

Především když vaše dítě není z těch, co by ráno skákali nadšením z postele před budíčkem jen proto, aby si sami mohli rychle splnit své úkoly. 45 minut školy = 60 minut učení mimo školu. Tahle rovnice není moc lákavá, navíc byla v první třídě doplněná o řev, vztek, vzdor… idylka jako vyšitá. Ale jdeme dál.

Přiznejme si to, ani my dospělí jsme nebyli úplně klidní, když jsme se snažili vměstnat naše zaměstnání a prázdniny do jednoho prostoru omezeného čtyřiadvaceti hodinami.

Další bod. Naše děti se bojí moře. Děkujeme všem autorům knížek i tvůrcům pohádek za to, že moře automaticky ukazují jako plné žraloků, medúz a jiných krvelačných dětožroutských potvor.

Blaženost nastala, když byl aspoň na chviličku každý z nás sám. Kdekoliv, ale sám.

Večerní romantika s manželem? Naopak, večer byl konečně prostor nebýt spolu. Nemluvit, neposlouchat, nevnímat ostatní, jen sebe. Prokrastinovat s telefonem v ruce. A hned pak otevřít notebook a začít dohánět aspoň pár hodin práce.

… že teplo není pro sraby. Ani pro ty ostatní.

To máte tak. Kdysi dávno byli na světě první lidé a stáli ve frontě. Pak přišel hlídač, kouknul na ně, rozdělil je napůl a řekl: „Vy doprava, vy doleva. Vy budete teplo milovat, vy nesnášet.“ Tak se, milí čtenáři, stalo, že půlka mojí rodiny teplo miluje a půlka nesnese. Dospělí jsou mrzutí až hrůza, nedospělí blijí. Hurá na cestu na jih, zábava zaručena 😉

… že když si vezete všechno v obytňáku a nepotřebujete hotely a restaurace, je to levná dovolená.

Záleží, jak ji pojmete, aly my jsme každou druhou noc byli ubytovaní v kempu. Hlavně kvůli vodě a jistotě, že zaparkujeme, ale to rozvedu v dalším odstavci. Původně byl náš plán jiný, ale nakonec to dopadlo takhle. Kromě doplňování zásob jsme potřebovali chladit děti, protože prostě úžeh/úpal. A zatímco do moře kluci nevlezli ani po kolena, do bazénu v kempu naskákali hned. Proto jsme se s manželem dohodli, že když naše představa o dovolené nevychází, naplníme aspoň představu dětí.

Ale největší položkou rozpočtu je samotný transport. Nafta, benzín, nebo na co to jezdí, nekonečné poplatky za dálnice, mosty a snad i kruháče, trajekt. Korunka se přičte ke korunce, euro k euru a najednou z toho máte desítky tisíc.

… že se s obytňákem jen tak někam nedostanete.

Cestování obytňákem je od dob covidu masová záležitost. A s tím bohužel přišla i omezení, která na Korsice platí od dubna do listopadu. Zákaz parkování u mnoha pláží, vyhlídek, památek, v některých městech mimo přeplněná parkoviště, zákaz vjezdu do některých částí města, zákaz „kempování“ na odpočívadlech a parkovištích. Vlastně zákaz všeho, pro co se tenhle způsob trávení dovolené proslavil.

Bohužel tyhle zákazy dokážou velmi znepříjemnit dovolenou, protože si chcete prohlédnout památky a nemůžete. Chcete si tedy například do města dojít, ale nemůžete zaparkovat ani několik kilometrů dál, pokud není nechutně brzo ráno a ta dvě parkovací místa vymezená pro obytňáky nejsou volná. Naštvané a věčně hladové děti potřebují najíst, ale nezaparkovali jste, takže pardon děti, na nákup nemůžeme. Tak se aspoň zajedeme vykoupat? Aha, tak ne, průjezdová brána na parkoviště je snížená na výšku osobáku.

Nechci tvrdit, že je to tak všude, rozhodně ne. Ale musíte si vybrat turisticky nezajímavá místa a radši to vyzkoušet tam.

Taky se nám stalo, že když jsme v noci přespávali na odpočívadlech u silniček mezi zapadlými vesničkami, bavili se místní tím, že při průjezdu kolem nás troubili. Naštěstí to není pravidlo, ale blbce můžete potkat kdekoliv.

Jak tenhle negativní článek zakončit? Pozitivně, jak jinak 😊

Rozhodně jsem nechtěla nikoho z vás od cest v obytňáku odradit, spíš naopak. Na všech cestovatelských blozích se dočtete, jak je to super, ta volnost, jste pořád spolu, pohoda, fotky snídaně s výhledem na pláž. I to jsme si na Korsice užili, hodně a plnými doušky. Podle mě je ale fajn si dopředu uvědomit, že existují i jiné možnosti.

Že ta volnost může být místními omezená, protože je turisté rušili, dělali na plážích bordel, nemohli se kvůli obytňákům ani dostat do vlastního města atd.

I nejmilovanější lidi mají své osobnosti, nálady, očekávání. Říká se, že všeho moc škodí, což platí i pro neustálou přítomnost jiných osob. Dohodněte si program tak, aby vyhovoval vám všem a dal i prostor pro samotu, pokud ji kdokoliv z vás potřebuje.

Je fajn být spolu. Ale všeho moc škodí. I toho dobrého ;-)

Pohodu si vytváříte vy sami. Pokud vyjedete s nerealistickými očekáváními, nenaplní se. Stihnout práci, druhou práci, školu, prázdniny, běžné činnosti a cestování najednou jednoduše nejde. Příště vyrazíme chytřejší. Už máme plán, pojedeme na sever. O prázdninách. S minimem práce 😊

Ještě jednou si promyslete, co a proč možné je a co není. A pak vyražte! Rozhodně to stojí za to. A snídaně s rodinou na pláži bude jen třešnička na dortu ❤️