Cestování jako skvělý způsob od-rozmazlení

Nejspíš to znáte – po letech strávených s dětmi na rodičovské jste možná zjistily, že děláte všechno naprosto perfektně. Zvládnete totiž cokoliv, co vás napadne – teplou kvalitní stravu pro celou rodinu, perfektně nachystané kostýmy na karneval, zařízené kroužky a odvozy na kroužky, organizaci všech možných i nemožných oslav a návštěv máte v malíčku, ve skříni zásobu dárečků pro kamarády dětí a děti kamarádů, v hlavě nosíte harmonogram akcí a výletů na příštích několik týdnů. A tak dále a tak dále.

Až si jednou všimnete – kromě ztráty vlastního volného času a jisté svobodomyslnosti – že to všem (i vám) připadá samozřejmé. Maminka prostě všechno zařídí nejlíp. Nejpozději hned, anebo s takovým předstihem, že to ostatní ani nestačí napadnout.

Jak z tohoto fretkovského koloběhu ven? Celkem jednoduše. Vyražte na cesty nebo kamkoliv do neznáma.

Kdykoliv totiž změníte místo svého „působení“, změníte i samozřejmost všeho kolem.

Ano, doma možná máte každé ráno ke snídani určitý druh lupínků nebo domácí granolu. Když cokoliv z toho dojde, chytne děti hned první minutu po probuzení amok, protože jste jim absencí JEJICH snídaně nabourali celý vesmír. V zahraničí ale jejich oblíbené lupínky prostě nemají. Na cestách karavanem se granola dvakrát týdně upéct nedá, to pochopí každý malý prcek.

A nemusíte ani cestovat. Nám úplně stačí maringotka na louce. Neteče v ní voda, není elektřina, lednice, myčka, pračka, sušička, fén, teplý záchod, prostor, automatické topení, jakýkoliv obchod v blízkém okolí, prostě žádná vymoženost, kterou děti, ale i my, odmalička bereme jako samozřejmost. A je fajn si občas uvědomit, že fungovat, ba dokonce žít, se dá i bez samozřejmých věcí.

Že vám celý výlet propršel? I to se stává. Že nejsou požadované hračky v batůžku? Protože sis je nezabalil, milý potomku, když jsi byl doma. Že jste po X hodinách a dnech dorazili na místo určení, ale zamluvené ubytování nebylo k dispozici? Berte to tak, že natrénujete komunikační dovednosti, kreativitu, ale i svoji psychickou – a někdy zároveň fyzickou – odolnost. Že je někde moc vedro a jinde moc zima? Že oběd není na stole úderem dvanácté a když dochází potraviny, protože jste nenašli obchod, musí k obědu stačit tvrdé pečivo, nabouchané jablko a pár oříšků k tomu? Tak to na cestách někdy je.

Cestování je ale výbornou lekcí i pro nás, perfektní mámy. Protože ať už chceme sebevíc, všechno dopředu nenaplánujeme a nezařídíme. Konečně.

Je tak osvobozující vzdát se pocitu, že je všechno jen na nás. Neovlivníme dobré počasí, stejně jako to, že někdy naše plány krachnou, že ve stanu není postel s milovaným povlečením, že jsou kalhoty zabahněné a nejdou vyprat, protože vody máme dost akorát tak na pití, že kadit se musí v dešti do díry vyhrabané v zemi.

V tu chvíli už totiž nemusíme nic, jen být mámou. Tou milující, která vyslechne trápení, pohladí a potěší své dítě laskavým úsměvem. Víc totiž není potřeba. Víc totiž někdy udělat nejde.

Přeju vám, ať na cestách zažijete to správné nepohodlí. Jedině tak se můžeme od své „rozmazlenosti“, závislosti na samozřejmých věcech a perfekcionismu osvobodit a prostě jen být sebou. Spolu.