Nevím, jak je to u vás doma, ale moje děti se zásadně ptají na věci, na které neumím odpovědět.
Teda, teď už jsou ve věku, kdy se přestávají ptát a spíš oznamují, ale v tom krásném „Proč?“ období jako by tušili, kde mám mezery. A že jich bylo hodně.
„Mami, jak se sem ze slunce dostane světlo?“
„Mami, jak to že můžu v mobilu slyšet babičku?“
„Mami, jak se čínsky řekne bagr?“
„Mami, proč mají berani rohy a ovce ne, když býci a krávy je mají?“
Když zjistili, že učím angličtinu, patřila většina dotazů právě překládání. Mladší syn se teda neustále ptal na čínštinu, ale pochopila jsem, že myslí angličtinu. Prašť, jako uhoď 😉
Blíží se doba Velikonoc a všude se vyrojí spousta super roztomilých obrázků zvířat. Nebo čokolády ve tvaru zvířat. Nebo čokolády s obrázky zvířat. To aby děti náhodou netrpěly nedostatkem energie :-D
Můžete nenápadně odvádět pozornost od „maaamiii, já to chciii“ například právě tak, že budete dětem zvířata pojmenovávat.
Vím, že to zní jako naprosto zbytečná věc, ale právě proto jsem jarní zvířecí téma doplnila tak, aby si na své přišli všichni. Chcete někomu nadávat, že je husa nebo šmejd? Zavařili jste někomu, protože jste ho nabořili autem? I k tomuhle se hodí obyčejná „dětská/rodičovská“ angličtina.
Nejsem zastáncem přesvědčení, že se na rodičovské ženy „musí“ učit, rozvíjet, vzdělávat, zdokonalovat pro budoucí kariéru. Nemusí, mají toho na starosti víc než dost.
Pokud jste si četli popis mojí kartičkové metody učení, asi vám došlo, že když už ty děti máme, je fajn je zapojit je i do učení. Protože pak nemáme takovou potřebu vyhrazovat si nějaký čas navíc jen pro to svoje učení (a že na tu krásnou chvíli nikdy nezbyde čas, není potřeba ani dodávat 😉).
Navíc dětem dáme do života skvělý základ:
Zahoďte za hlavu výmluvy, že mňoukat jako kočka přece umět nemusíte. Přestaňte vyšilovat (Don´t have kittens) a užijte si, že v jednoduchosti učení je jeho krása.